Harry James Potter a James Potter - Ministerstvo kouzel

23. kapitola – Ministerstvo kouzel


Slunce právě vycházelo, když se Harry spolu s Ginny objevili v potemnělém atriu Ministerstva kouzel.
„Proč jsme tady?“ zeptala se Ginny zvědavě.
„Potřebuji se zde porozhlédnout před dnešní akcí,“ oznámil jí.
„Bude už dneska? Vždyť jste včera na poradě nic neříkali,“ divila se.
„Otec totiž nechce, aby Brumbálův špeh varoval Řád,“ usmál se.
Ginny se na něj zamyšleně podívala.
„Ty jsi mu neřekl, že je to Snape?“
„Ne, ať si to zjistí sám,“ ušklíbl se, „říkal jsem ti přece, že je až moc důvěřivý,“ usmál se.
„Což je jeho chyba,“ dodala Ginny a nadějně se na Harryho usmála.
„Tak pojď, ať už to máme z krku,“ chytil ji za ruku a vydali se k výtahům.
„Myslel jsem si, že jich tam bude o mnoho víc,“ řekl posměšně Harry ve svém pokoji po dvou hodinách, kdy potkali jen osm bystrozorů, chodících vždy po dvojících, „Popletal si je sebou až moc jistý,“ usmál se, „bude to naprostá hračka.“
„A nebojíš se, že narazíš třeba na Brumbála?“
„Já s tím počítám,“ usmál se vražedně.
„Snad ho nechceš zabít?“ zeptala se Ginny vyděšeně.
„Přesně to mám v plánu,“ zazubil se.
„Harry, to nemůžeš! Vždyť-“
„Nepřikazuj mi, co můžu a co ne!“ sykl výhružně, „Brumbál je jen překážka, co nám stojí v cestě a já ji chci odstranit!“
„James byl taky jen překážka?“ zeptala se se zdvihnutým obočím.
„Ano!“ vykřikl Harry zoufale, „jedině on mohl zabránit tomu, aby se ze mě nestal Zmijozel!“
„Snad mu to nechceš dávat za vinu!“ vykřikla Ginny.
„A proč bych neměl? Jeho povinností bylo mě chránit!“
„Co asi myslíš, že dělal těch sedmnáct let?“
„Ty považuješ to, že mi neřekl pravdu, za ochranu?“ rozesmál se, „vždyť jsem žil celou dobu ve lži!“
„Předtím ti to ale nevadilo! To jen teď, když je z tebe všemi obávaný Dark z rodu Zmijozelova!“ vykřikla posměšně.
Harry se naštval a uhodil ji, až spadla na zem
„Ještě jednou se opovaž takto se mnou mluvit a zapomenu na to, že tě miluji a že se máš stát mou ženou!“ vyhrožoval jí, „víš, kolik Smrtijedek by chtělo být na tvém místě?“ zeptal se chladně.
„Tak si za nimi běž! Ony jsou stejně prolezlé černou magií a kruté, jako jsi nyní ty!“ vykřikla se slzami v očích.
„Taky že půjdu!“ vyštěkl a přemístil se pryč.
Ginny se vzápětí rozbrečela. Sakra! Tímhle způsobem ho nikdy od Pána zla nedostanu! Spíš naopak, když ho ještě posílám za Smrtijedkama! Jen doufám, že za nějakou skutečně nezajde! Musím něco udělat! Vstala a utřela si slzy. Půjdu za Badscottovými! Rozhodla se.
Jakmile byla u jejich dveří, zaklepala. Nikdo ale neotevřel. Nejspíš spí. Zaklepala silněji a po chvíli se dveře konečně otevřely.
„Ginny?“ divil se Sean.
„Můžu jít dál?“ zeptala se.
„Ale jistě,“ uhnul jí, aby mohla projít a poté za ní zavřel dveře.
Sedla si na pohovku a očima zamyšleně těkala mezi Seanem a Richardem, kteří seděli v křeslech.
„Vím, že jste z Fénixova řádu,“ oznámila jim po chvíli.
„My? Z Řádu?“ divil se Richard.
„Nedělej ze sebe hloupého. Proč byste Harrymu jinak stále připomínali, i když jen v náznacích, kdo ve skutečnosti je?“ zvedla obočí, „a i on ví, že z něho jste,“ dodala.
„Tak proč to neřekl Pánovi zla?“ zeptal se Sean.
„Prozradil by se,“ pokývala hlavou.
„Jak to myslíš?“ zamračil se Richard.
„Odpovím vám, až mi řeknete, kdo ve skutečnosti jste!“ vyjednávala Ginny.
Sean se podíval na Richarda, který po chvíli přikývl.
„Já jsem Sirius Black, Harryho kmotr,“ představil se Sean.
„Black?“ zopakovala Ginny překvapeně, „použili jste Mnoholičný lektvar?“
„Ne,“ ozval se Richard, „Nebelvírské kouzlo.“
Ginny na něj vytřeštila oči.
„To není možné,“ kroutila nevěřícně hlavou, „Harry tě přece zabil!“ vykřikla.
„Přežil jsem to,“ usmál se.
V Ginny se zvedla taková vlna vzteku, že vstala a dala mu pořádnou facku.
„Pomohla jsem Harrymu vzpomenout si a on tu zůstal jenom kvůli tomu, že si myslí, že tím, že tě zabil, Pánovi zla patří! Řekl mi, že spolu s tebou umřelo i všechno nebelvírské v něm, a tak se s tím smířil a stal se z něho dobrovolně Dark! A to, jak se poslední dobou chová, je jen důsledek jeho rozhodnutí, ke kterému ho dohnala jeho Zmijozelova moc a vina za tvou smrt! A i kdyby si ho získal zpátky, i tak v něm napořád zůstane Zmijozel, který touží po mučení a zabíjení!“ vmetla mu naštvaně do tváře.
Richard se Seanem se na ni zděšeně dívali.
„Kde je?“ zeptal se Richard a vyskočil na nohy.
„Nejspíš si to rozdává s nějakou Smrtijedkou! Tipla bych to na Lestrangovou, ta mi vždy básní o Harrym, jaký je skvělý!“
„Cože?!“ vykřikl Sean, „to je moje sestřenice! Přesněji bezcitná, surová a fanatická sestřenice! Proč by právě s ní Harry byl?“
„Spíš se ptej proč by s ní Dark nebyl!“ vykřikla Ginny a svezla se zničeně na pohovku. „A co je horší, já sama jsem ho za ní poslala poté, co jsme se pohádali,“ řekla šeptem.
„Víš, kde má pokoj?“ zeptal se jí Richard.
„Ne,“ zakroutila hlavou, „stejně byste se tam nedostali.“
Richard se Seanem si, ač neradi, sedli zpátky do křesel.
„Harry dnes večer povede útok na Ministerstvo, při kterém chce zabít Brumbála, protože jim stojí v cestě,“ řekla po chvíli ticha Ginny.
Richard se na ni zděšeně podíval.
„To mu nestačilo, že málem zabil mě?“
„Ty jsi se snad nezúčastňoval porad, že se tak blbě ptáš?“ vyjela na něj Ginny.
„I ty ses změnila,“ řekl Richard.
„Ne? Vážně?“ zeptala se sladce, „ty by ses nezměnil, kdyby se z tvého přítele stal nástupce Pána zla?“
„Promiň. Já jen, že vidět, co se z Harryho stalo, mě ničí.“
„Tak s tím něco udělej, když já toho nejsem schopna! Dneska je totiž poslední možnost!“ vykřikla a vstala, „uvidíme se na snídani,“ dodala a odešla.

Harry se objevil v parku, který byl nedaleko Siriusova doma na Grimmauldově náměstí a sedl si na opěradlo lavičky. Tolik ji miluji a přitom se k ní chovám, jako by to byla nějaká věc! Nejraději bych si za to nafackoval! Podíval se směrem, kde se nacházelo Ústředí. Voldemort by měl radost, kdyby věděl, že jsem u něj zůstal dobrovolně, ale to mu v životě neřeknu! Tak rád bych se vrátil zpátky, ale vím, že to už není možné. Vybral jsem si život Zmijozela, a tak to i zůstane. Až moc jsem se změnil. Je ve mně tolik temné magie, že bych ji mohl klidně i rozdávat. Pousmál se. Teď mi přijde směšné, že jsem se vůbec někdy snažil bránit, aby se ze mě nestal Voldemortův spojenec, natožpak syn. Bylo to naprosto zbytečné. Dobro totiž vítězí jen v pohádkách. Pokýval hlavou. Dnes Brumbálovou smrtí definitivně pohřbím kouzelnické společenství. Kdo by čekal, že to bude právě dědic Nebelvírova a nyní i Zmijozelova rodu. Usmál se vražedně a začal sledovat padající sníh. Po asi půlhodině se přemístil přímo do obýváku.
„Ty nejsi u Lestrangové?“ zeptala se ho Ginny.
„Jak vidíš tak ne,“ ušklíbl se, přisedl si k ní na pohovku a přivolal si Zmijozelovu knihu.
„Harry?“ ozvala se po chvíli Ginny.
„Ano?“ zvedl oči od knihy.
„Mohla bych se zúčastnit toho útoku na Ministerstvo?“
„Ty bys chtěla?“ zeptal se překvapeně.
„Ano,“ přikývla.
„Musela bys ale bojovat proti Řádu,“ odrazoval ji Harry.
„Naučil jsi mě přece spoustu kouzel a taky jsem už byla na poradách,“ usmála se.
„Tak dobře, ale budeš se držet při mně,“ zazubil se.
„Díky,“ políbila ho.

Celý den se snažili Richard se Seanem přiblížit se k Harrymu, ale nepodařilo se jim to, protože byl stále s Voldemortem a Ginny zavřený v „přijímací“ místnosti, kde dokončovali poslední detaily jejich akce.
„Dnes večer, mí věrní,“ začal Voldemort obklopen Smrtijedy, včetně Richarda a Seana, „zaútočíme na Ministerstvo pod vedením mého syna Darka,“ oznámil jim s úsměvem.
Vzápětí se uprostřed místnosti objevili Harry s Ginny, oblečeni do černých hábitů se zlatými lemy a kápí přes tvář.
„Sundejte si kápě,“ pokynul jim Voldemort.
Když tak učinili, všichni Smrtijedi se na ně se strachem podívali. Oba měli kolem čočky až k rohovce oranžovo-červené plameny, které z větší části zakrývaly jejich barvu očí.
„Čekal jsem, že přesně takto zareagujete,“ usmál se Voldemort, „změnil jsem barvu jejich očí, aby bylo každému hned jasné, že patří do Zmijozelova rodu, a tak se jim raději klidil z cesty,“ usmál se nebezpečně, „můžete si je opět nasadit,“ pokynul Harrymu a Ginny.
Richard nemohl uvěřit, že to Harry připustil. Vždyť jeho oči byly to jediné, co připomínalo Lilly!
„Nyní se všichni přemístěte na Ministerstvo!“ přikázal Smrtijedům, kteří se spolu s Harrym a Ginny přemístili.
„Začněte okamžitě bojovat!“ zavelel Harry v atriu, protože Smrtijedi jen stáli a zírali na Řád v čele s Brumbálem, který tady na ně už čekal.
Všichni ho okamžitě poslechli a začali sesílat na členy Řádu kletby.
„Co se děje?“ zeptala se Ginny, když se Harry najednou zamračil.
„Připadá mi ten Richardův a Seanův styl boje nějaký povědomý,“ pokýval hlavou a poté rychle kolem nich vytvořil ohnivý štít, protože na ně letělo pár barevných paprsků.
„Jdeme na to,“ usmál se Harry, vytáhl hůlku a povzbudivě se podíval na Ginny, „nemusíš je zabíjet, stačí když je omráčíš,“ oznámil jí a hned poté vběhl do hloučku bojujících. Mávl rukou a členové Řádu odletěli ke zdím, kde se bolestě svezli na zem. To bychom měli. Usmál se, ale vzápětí musel vykouzlit štít, protože na něj letělo hned několik paprsků najednou. Otočil se a spatřil Moodyho.
„No ne,“ zasmál se, „Alastor Pošuk Moody.“
„Expelliarmus!“ vykřikl Moody.
Harry vytvořil štít, od kterého se kouzlo odrazilo a odzbrojilo Moodyho.
„Dneska není tvůj šťastný den,“ rozesmál se chladně a zadíval se na něj.
Moodyho obstoupily plameny, které nabývaly každou sekundou na síle. Už ho málem zabily, ale Harry najednou od něj odtrhl zrak, protože ucítil, jak mu nějaké kouzlo udělalo na paži krvavý šrám. Podíval se tím směrem a zjistil, že to byl Brumbál.
„Vás jsem hledal,“ usmál se vražedně
„Tak to jsem potom rád, že jsi mě našel,“ odpověděl mu klidným hlasem.
„To vás po chvíli přejde!“ sykl naštvaně.
„Neměl by ses tak rozčilovat, Harry,“ řekl mu mile.
„Já nejsem Harry, ale Dark! Zapamatuj si to už konečně, ty senilní dědku!“ vykřikl a rozhlédl se kolem. Stále se bojovalo, ale Smrtijedů začalo ubývat. No super! Neschopní idioti! Podíval se na Ginny, ta sesílala kouzla na dva členy Řádu a bylo vidět, že má nad nimi navrch. Jen tak dál, zlato. Usmál se.
„Máš pravdu, Harry, jsem už stár, ale přesto se mě Voldemort stále bojí,“ usmál se.
„Jak se opovažuješ ho nazývat jménem!“
„Jmenuje se tak, ne? Stejně jako se ty jmenuješ Harry.“
„Tak dost!“ vykřikl a kolem Brumbála vytryskly plameny.
„Dnes konečně opustíš tento svět,“ zasmál se a s potěšením se díval, jak se v Brumbálových očích objevuje strach.
„Harry!“ vykřikla vzápětí Ginny a on se instinktivně otočil, ale kolem Brumbála byly i přesto stále plameny.
To, co uviděl, ho naprosto zarazilo. Všichni Smrtijedi byli buď spoutáni, nebo v bezvědomí a členové Řádu, spolu s Ginny, Richardem a Seanem, nad nimi stáli a sledovali ho.
„Co to má znamenat?“ zakřičel na Ginny.
„Nech ho být!“ vykřikla, ignorujíce jeho otázku.
„A proč bych to dělal?“ usmál se a Brumbál vykřikl bolestí, „stojí mi v cestě!“
„Harry, to není pravda! Nestojí v cestě tobě, ale Voldemortovi!“ vykřikl Richard.
„Přece jsem měl pravdu,“ usmál se, „Jste z Řádu.“
„Ano, jsme z Řádu,“ potvrdil mu, „a ty sis zase vzpomněl a zůstáváš u Voldemorta jenom kvůli tomu, že si myslíš, že jsem zemřel!“
„Ty se považuješ za mrtvolu?“ zasmál se Harry.
„To ty mě považuješ za mrtvého! To tys mě zabil! Harry, já jsem tvůj táta!“
Členové Řádu se na něj překvapeně podívali, jen Harry se rozesmál.
„Nikdo nemůže vstát z mrtvých a taky-“
Nedořekl, protože dva členové Řádu na něj skočili a povalil ho na zem, čímž zrušili plameny okolo Brumbála. Ostatní členově k nim poté okamžitě doběhli.
„Pusťte mě!“ vykřikl a podíval se na ty dva, „Hermiono, Rone?“ zeptal se překvapeně.
„Ahoj, Harry,“ pozdravila ho Hermiona.
„Nenapsala vám Ginny náhodou, že nemáte vstupovat do toho mizerného Řádu?“ sykl naštvaně.
„Napsala, ale my jsme ji neposlechli,“ usmál se Ron.
„Mělo mi být jasné, že oni budou všechno vědět,“ usmál se Richard, zamířil na sebe hůlkou a zamumlal zaklínadlo, které mu vrátilo podobu.
Harrymu se rozšířily oči zděšením.
„Ty… ty… jak?“ zeptal se zmateně.
„Sám bych to rád věděl,“ usmál se a objal ho.
Harry se mu ale vytrhl.
„Nedotýkej se mě!“ vykřikl, postavil se a ustoupil od něj.
„Harry,“ přistoupil k němu blíž.
„Já… nemůžu… patřím mu... jsem Zmijozel,“ ustupoval od něj, „zabil jsem tě… ale… ty jsi tady… Voldemort… Dark… co když jsi jen… jen… zkouška… otcova zkouška,“ díval se na něj zděšeně.
„Co s ním je?“ zeptala se Ginny zoufale.
„Neví, co si má myslet! Je toho na něj moc!“ odpověděla jí Hermiona.
„Já ti nic neudělám!“ ujišťoval ho James, ale Harry jen zmateně kýval hlavou a stále od něj ustupoval, až narazil na zeď.
„Jsi můj syn a Siriusův kmotřenec-“
„Sirius?“ zeptal se Harry.
James zamířil na Seana hůlkou a zamumlal totéž zaklínadlo, které mu vzápětí vrátilo podobu.
„Sirius… jste…byli… tam… u něj… celou dobu? Viděli… jste… mě jak,“ zatvářil se zděšeně, „jsem zlý… umučil jsem na smrt… dosáhl svého… uhodil jsem Ginny… zbičoval mě… jsem jeho syn… syn Pána zla! Dark!“
„Nejsi! U Merlina! Jsi Harry James Potter!“ ztrácel trpělivost.
Členové Řádu se mezitím postarali o Brumbála a většina z nich přemístila Smrtijedy do Azkabanu. Zbývalo jich tu jen pár, kteří sledovali Jamesovu snahu.
„Ginny mi pomohla… ale ty jsi byl… byl… zavraždil jsem tě… chladnokrevně… Harry by to neudělal… Harry by-“
„Mdloby na tebe!“ vykřikl Sirius a Harry se skácel k zemi.
„Díky,“ otočil se na něj James a poté vzal Harryho do náruče.
„Teď už bude dobře,“ usmál se na něj a přemístil se s ním do Bradavic.

Děkuji Mission za opravu :)